Únor 2016

Jak se to může vůbec opakovat?

27. února 2016 v 20:23 | Scar. |  Zápisník
Momentálně koukám s otcem a jeho přítelkyní na zprávy na Nově. Jo, na Nově. Jako normálně na to nekoukám, jelikož se vždy zbytečně naseru, ale tentokrát tu s nima sedím a poslouchám ty jejich žblepty. Do nekonečna se tam baví o krizi uprchlíků, povodních, nedostatku vody (dvě rozlišná témata, wtf) a pak zneužívání mladých dívek. Mohla bych se vlastně vyjádřit ke všem těm tématům, ale zbytečně bych se u těch migrantů naštvala, a na to teď náladu nemám (stejně se naštvu u něčoho jiného, tak co řešit). Radši se vyjádřím k tomu zneužívání těch dívek. Já nevím, ale se to opravdu po několika takových případech opakuje? To fakt jako ty slečny nepoužívají mozek nebo o tom nebezpečí fakticky nemají ani ponětí? Zase milion otázek, ale odpovědi chybí.
Když jsem byla malá, doma jsem to neměla lehké, a tak jsem jaksi spadla do éry počítačů. Díkybohu jsem dost rozumná na to, že nejsem závislák. Ale nikdy by mě nenapadlo posílat někomu svojí nahou fotku aby mě jakože obdivoval jak nemám prsa. Nevím jestli to je tím, že mám takovou povahu nebo výchovou a nebo tím, že není normální tohle posílat, ale nikdy jsem na to ani nemyslela. Dnes ty dívky to berou jako samozřejmost a ani jim moc nevadí, že se to objeví na internetu před očima několika stovek či tisíce uživatelů. No a od tohohle problému vychází právě to zneužívání mladých děvčat a někdy i chlapců. Myslela jsem opravdu, že v dnešní době mají děti sevřenou prdel už jen při pomyšlení na nahou fotku. Asi ne, asi to ty malé ptáčky vzrušuje, ale mě to teda příjde dost divné v jejich letech.
Mladá dívenka pošle svou fotku nějakému neznámému člověku na facebooku a doufá, že jí pochválí či co. Stane-li se tak, dívenka je ráda a její sebevědomí jí vyroste, takže nemá problém v tomto pokračovat. Poté jí začne neznámý obtěžovat svýma kecama a začne jí vyhrožovat. Všichni tyto příběhy známe, samozřejmě. Kdo nezná, tak žil asi posledních pět let pod balvanem někde v moři. No, nedejbože, když si sjednají nějaký sraz a dívenka věří, že se setká se svým vyvoleným. Jojo, kéžby vyvolený, možná vyvolený ale trochu naopak. Setkají se, on jí zneužije a pokud má chuť, zabije jí. V nejlepším případě tam slečna vůbec nepůjde a dostane rozum. Jo, to se často nestává. A taky se to nestává jen slečnám, ale i chlapcům, což je taky ulítlý.
Možná si řeknete, že tenhle článek je trochu zbytečný, že to všichni známe a dáváme si pozor. Ale ani to zdaleka ne, jak vidíme, všichni si asi pozor nedávají. Stačí poslat fotku svému příteli a už se to může posílat dál, kór když to pošlete na fcb, tak jakmile to tam nahrajete, i do zpráv, vše zůstává v tom jejich mega zkurveným systému. Hlavně mě nezabijte slovama, že je to přece jasné, není. Sami vidíte a slyšíte, že není.

Tento článek byl krátký a uplně neplánovaný, jelikož jsem se nad tím pozastavila a trochu mě to naštvalo no. Přiznám se. No nic, tak si užijte víkend a ahoj.
Scarlett.

Po dočtení, dostanete lízátko.

25. února 2016 v 18:17 | Scar. |  Zápisník
Nějak mě nudí mít tady jen jeden článek, i přestože s tímhle blogem teprve začínám. Tím se ale dostávám k další problematice mého dne (první problém se týkal toho, zda se budu učit, když jsem doma nebo ne - dospěla jsem k tomu, že se budu učit o prázdninách. jojo.) a to k tomu o čem tento článek bude. V hlavě mám spoustu témat, na které bych ráda zrealizovala článek, ale potom mám totální okno, nebo se nakonec rozhodnu, že by toto téma nebylo asi vhodné zveřejňovat. U mě si bohužel musíte zvyknout, že já než se dostanu k tématu, tak okecávám ještě jedním odstavcem to, co se mi děje nebo o čem přemýšlím. Nu, ať už vás to nenudí. Jdeme do toho.
K čemu bych se chtěla v tomto příspěvku vyjádřit je hudba. Téma, které se řeší všude, řešilo se všude a bude se řešit všude. Ano, ani já vás (koho vlastně) nezklamu. Ráda bych přispěla svým názorem. Dnes je složité poslouchat to, co se nám líbí. Znám opravdu jen málo lidí, kteří když řeknou o Ektorovi, že je to zmrd a že ho neposlouchají, tak ho opravdu neposlouchají. Bohužel, i já se řadím mezi lidi, kteří to sice řikají, ale "potají" s nějakou kámoškou si ho pustím a ještě tu písničku komentuju slovy: "Má pravdu, ten zmrd!" I když si někdy poslechnu tento ehm.. něco, tak zůstávám u svého stylu, svých skupiny, svých zpěváků a zpěvaček. Mohla bych to tu vyjmenovat, ale to by byl článek jen plný jmen a názvů. Za zmínku ale určitě stojí, že mé srdce je ukotveno v metalu, rocku a takových těch podle ostatních "řvacích a blijících" hudebních stylů. Teď v Praze na moje narozeniny měli koncert Slipknot, a já jsem na nich nebyla. Přála bych si ten den usnout a zapomenout na to, že tu byli. Miluju staré rockové legendy jako Guns N' Roses, Möntley Crüe, Kiss, Rolling Stones, Ozzy Osbourne nebo Queen atd. Další ale co miluju jsou české písně, např. Daniela Landu, Tři sestry (i za jejich léta skinheadů), Čechomor, Karel Kryl, Kabáti (teď už jim ta hudba trochu upadá), Divokej Bill a ostatní známé české skupiny (někdy si trsnu na Michala Davida, za což se mi směje otec, díky tati). Když mám taneční náladu, poslouchám hip hop a někdy si poslechnu i ten rap, když to opravdu není nějaká hovadina, také si někdy dám nějaké to techno nebo jiný vymejvač mozku. Dále bychom se přesunuli k mé nejoblíbenější zpěvačce Lady Gaga, která mě fascinuje už od mých 10ti let. Zpěvák Michael Jackson (k němuž budu psát samostatný článek), který mé srdce získal ne jen jako jedinečný zpěvák a tanečník, ale i jako osobnost. Je to můj miláček, kterého bych nejradši hned teď oživila.
Mojí takovou slabostí je jeden žánr hudby, který jsem poslouchala dříve, pak jsem v prváku přestala, jelikož mi to bylo trapné, a teď jsem se k tomu vrátila. Nebudu se v tomto článku o tomhle přímo zmiňovat, jelikož vím, že tento blog bude číst někdo z osob, které mám ve škole například a nestojím o jejich blbé připomínky a trapné úsměšky. Jednu takovou stopu máte v menu, prostřední obrázek. To vám musí stačit. Někdo to třeba pozná, spíše ale ne. Myslím, že o "mé" hudbě by to stačilo, a tak se přesuneme k tomu, k čemu jsem chtěla. (zase mega dlouhej článek, a první dva nejdelší odstavce nic neříkají).

Chtěla jsem se prostě jen zmínit o tom, že většina lidí starších třiceti let odsuzují dnešní hudbu, přitom nechápu proč. Jako ok, ty sračky co vyprodukují nějací zpěváci, kteří vlastně ani zpívat neumí, nebo tanečníci, kteří tančí jak dřevo (např. já), tak to chápu. Sice se zvětšilo procento toho co se poslouchat nedá, a procento schopných zpěváků a zpěvaček, ale stále se tu objevují krásné talenty a písně, které nám trhají srdce a roztančí nás při každé příležitosti. Objevují se další styly hudby, takže si každý může najít to své pravé ořechové. Je spousty možností. Spíše mi rve srdce to, že lidi (jako já vlastně) jež poslouchají něco odlišného to radši skrývají (viz. ten žándr hudby, o kterém vlastně nepíšu ani zde). Bohužel se s tímhletím ale nedá nic dělat.
Také mě mrzí, že moji vrstevníci nevědí, že hudba, kterou poslouchají, pochazí z rockových písní, a že před padesáti lety neexistoval rap jako dnes. A proto nenávidím pokrytce, kteří se smějou lidem za jejich vkus k hudbě (zejména, když se smějí fanouškovi metalu). Vždyť vlasně všechno pochází z jednoho jádra, jako všechno ostatní okolo. Za druhé světové také poslouchali všichni to samé a také z této doby se zpěváci dnes inspirují, a proto bychom měli být rádi, že máme na výběr a ne se smát těm, kteří se narodili ve špatné době a líbí se jim písně ze sedmdesátých let. Toť můj názor. Každýmu se líbí vždy píseň, za kterou se stydí a je pouze na něm, jestli se o to podělí s ostatními a nebo to nechá v sobě. Bohužel, swageři v dnešní době nevypustí ven ten fakt, že se jim líbí známá píseň od Michala Davida Céčka nebo Nonstop. Vždyť se není za co stydět, poslouchali to naše rodiče!
Tento článek už asi ukončím.

Takže se s vámi loučím a uvidíme se u dalšího článku!
Snad se vám článek líbil, a tak bych vás chtěla poprosit o komentář o tom co posloucháte vy.


Scarlett.

Dobrý den, známe se?

24. února 2016 v 20:58 | Scarlett |  Zápisník
Zdravím Vás, Vy nadpozemské příšerky. Někdo mě třeba zná (i když to by muselo bejt fakt hustě hustej fanoušek mých bývalých blogů, které už nejsou k nalezení, díkybohu.), ale spíše mě nikdo nezná. Bylo by mi ctí Vás tu všechny přivítat. Dříve jsem mývávala stránky s tématikou mých depresí, černých myšlenek, sebevražd či co to můj půbertální mozek ještě vymýšlel :D. Teď jsem sice stále ve věku půbertálních let, ale mozek mi už funguje o něco lépe a už si jsem vědoma více věcí. Což by se mělo odrážet i na kvalitě článků a hlavně jejich myšlenkách. Co jsem dříve koukala na staré blogy, chtělo se mi brečet, proč?

Ha. Jednodušší odpověď neexistuje. Byly to depresivní hovadiny, které nemohly nikoho zajímat. Ale opravdu smutných faktem bylo to, že to lidi zajímalo.Musím být upřímná a přiznat se, že moje myšlenky se upínaj stále na stejné věci, ale už jsem se s nimi naučila pracovat (snad, doufám). No, o čem tenhle blog vůbec bude? Budu se sem snažit přepisovat příběhy, které mám napsané v takovém oranžovém (nechutně oranžovém) sešitě, který s sebou tahám i na záchod, kdyby mě náhodou něco napadlo (což je zbytečné, jelikož nadčím budu na záchodě přemýšlet, když tam čumím do mobilu, že.). Dále co se zde bude nacházet budou články z mého života. Jo, zní to strašně, já vím, ale budu se Vám to snažit nějak zpříjemnit a hlavní myšlenkou těch článkůbude si tu odpočinout u toho a třeba se i zasmát nad mým životem. (Prosimtě, Karolíno, nedělej, že to někoho zajímá, a že si vtipná.. umři)..Jo, díky moje druhé já. (Netrpím schizofrenií!)
Tak snad Vám to stačilo na uvítání, a hlavně na nějaké to reklamní zaujmutí (nevím jak se to skloňuje, hlavně mě neukamenujte). Třeba se nás tu shledá dohromady víc a budeme tady diskutovat o každodenních zvěrstvech či hezkých věcech. I kdyby tahle stránka nešlapala, budu pokračovat dál. On nějaká ta zbloudilá dušička sem někdy určitě vkročí.

Tak užívejte života,
Vaše Scarlett :)

btw. Omlouvám se za chyby, které jsem tam nasekala. Vím, že bych si to měla přečíst po sobě, kór když je to první článek, ale nic mi za to neuděláte.