Po dočtení, dostanete lízátko.

25. února 2016 v 18:17 | Scar. |  Zápisník
Nějak mě nudí mít tady jen jeden článek, i přestože s tímhle blogem teprve začínám. Tím se ale dostávám k další problematice mého dne (první problém se týkal toho, zda se budu učit, když jsem doma nebo ne - dospěla jsem k tomu, že se budu učit o prázdninách. jojo.) a to k tomu o čem tento článek bude. V hlavě mám spoustu témat, na které bych ráda zrealizovala článek, ale potom mám totální okno, nebo se nakonec rozhodnu, že by toto téma nebylo asi vhodné zveřejňovat. U mě si bohužel musíte zvyknout, že já než se dostanu k tématu, tak okecávám ještě jedním odstavcem to, co se mi děje nebo o čem přemýšlím. Nu, ať už vás to nenudí. Jdeme do toho.
K čemu bych se chtěla v tomto příspěvku vyjádřit je hudba. Téma, které se řeší všude, řešilo se všude a bude se řešit všude. Ano, ani já vás (koho vlastně) nezklamu. Ráda bych přispěla svým názorem. Dnes je složité poslouchat to, co se nám líbí. Znám opravdu jen málo lidí, kteří když řeknou o Ektorovi, že je to zmrd a že ho neposlouchají, tak ho opravdu neposlouchají. Bohužel, i já se řadím mezi lidi, kteří to sice řikají, ale "potají" s nějakou kámoškou si ho pustím a ještě tu písničku komentuju slovy: "Má pravdu, ten zmrd!" I když si někdy poslechnu tento ehm.. něco, tak zůstávám u svého stylu, svých skupiny, svých zpěváků a zpěvaček. Mohla bych to tu vyjmenovat, ale to by byl článek jen plný jmen a názvů. Za zmínku ale určitě stojí, že mé srdce je ukotveno v metalu, rocku a takových těch podle ostatních "řvacích a blijících" hudebních stylů. Teď v Praze na moje narozeniny měli koncert Slipknot, a já jsem na nich nebyla. Přála bych si ten den usnout a zapomenout na to, že tu byli. Miluju staré rockové legendy jako Guns N' Roses, Möntley Crüe, Kiss, Rolling Stones, Ozzy Osbourne nebo Queen atd. Další ale co miluju jsou české písně, např. Daniela Landu, Tři sestry (i za jejich léta skinheadů), Čechomor, Karel Kryl, Kabáti (teď už jim ta hudba trochu upadá), Divokej Bill a ostatní známé české skupiny (někdy si trsnu na Michala Davida, za což se mi směje otec, díky tati). Když mám taneční náladu, poslouchám hip hop a někdy si poslechnu i ten rap, když to opravdu není nějaká hovadina, také si někdy dám nějaké to techno nebo jiný vymejvač mozku. Dále bychom se přesunuli k mé nejoblíbenější zpěvačce Lady Gaga, která mě fascinuje už od mých 10ti let. Zpěvák Michael Jackson (k němuž budu psát samostatný článek), který mé srdce získal ne jen jako jedinečný zpěvák a tanečník, ale i jako osobnost. Je to můj miláček, kterého bych nejradši hned teď oživila.
Mojí takovou slabostí je jeden žánr hudby, který jsem poslouchala dříve, pak jsem v prváku přestala, jelikož mi to bylo trapné, a teď jsem se k tomu vrátila. Nebudu se v tomto článku o tomhle přímo zmiňovat, jelikož vím, že tento blog bude číst někdo z osob, které mám ve škole například a nestojím o jejich blbé připomínky a trapné úsměšky. Jednu takovou stopu máte v menu, prostřední obrázek. To vám musí stačit. Někdo to třeba pozná, spíše ale ne. Myslím, že o "mé" hudbě by to stačilo, a tak se přesuneme k tomu, k čemu jsem chtěla. (zase mega dlouhej článek, a první dva nejdelší odstavce nic neříkají).

Chtěla jsem se prostě jen zmínit o tom, že většina lidí starších třiceti let odsuzují dnešní hudbu, přitom nechápu proč. Jako ok, ty sračky co vyprodukují nějací zpěváci, kteří vlastně ani zpívat neumí, nebo tanečníci, kteří tančí jak dřevo (např. já), tak to chápu. Sice se zvětšilo procento toho co se poslouchat nedá, a procento schopných zpěváků a zpěvaček, ale stále se tu objevují krásné talenty a písně, které nám trhají srdce a roztančí nás při každé příležitosti. Objevují se další styly hudby, takže si každý může najít to své pravé ořechové. Je spousty možností. Spíše mi rve srdce to, že lidi (jako já vlastně) jež poslouchají něco odlišného to radši skrývají (viz. ten žándr hudby, o kterém vlastně nepíšu ani zde). Bohužel se s tímhletím ale nedá nic dělat.
Také mě mrzí, že moji vrstevníci nevědí, že hudba, kterou poslouchají, pochazí z rockových písní, a že před padesáti lety neexistoval rap jako dnes. A proto nenávidím pokrytce, kteří se smějou lidem za jejich vkus k hudbě (zejména, když se smějí fanouškovi metalu). Vždyť vlasně všechno pochází z jednoho jádra, jako všechno ostatní okolo. Za druhé světové také poslouchali všichni to samé a také z této doby se zpěváci dnes inspirují, a proto bychom měli být rádi, že máme na výběr a ne se smát těm, kteří se narodili ve špatné době a líbí se jim písně ze sedmdesátých let. Toť můj názor. Každýmu se líbí vždy píseň, za kterou se stydí a je pouze na něm, jestli se o to podělí s ostatními a nebo to nechá v sobě. Bohužel, swageři v dnešní době nevypustí ven ten fakt, že se jim líbí známá píseň od Michala Davida Céčka nebo Nonstop. Vždyť se není za co stydět, poslouchali to naše rodiče!
Tento článek už asi ukončím.

Takže se s vámi loučím a uvidíme se u dalšího článku!
Snad se vám článek líbil, a tak bych vás chtěla poprosit o komentář o tom co posloucháte vy.


Scarlett.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 25. února 2016 v 18:23 | Reagovat

pekný článok:) ak sa ti budú v triede smiať pošli ich doprdele, mne to robili tiež...na základnej. tak som sa hrozne uzatvorila, tajila som čo čítam a počúvam a ... teraz to už nerobím a vdaka tomu mám viac priateľšov so spoločnými záujmami, lebo už o mne vedia čo vlastne mám rada :)
ale inak v článku máš pravdu, mám spolužiakov ktorých nevidím počúvať nič iné než hip hop a na stužkovej tancovali na staré pesničky s mamkami aj s profesorkami lepšie ako ktokoľvek iní - ale nikdy by si nerpiznali, že sa im taká hudba páči :D :)

2 Sasha Sasha | Web | 25. února 2016 v 20:24 | Reagovat

veľmi sa ti chcem podakovať za komentár na mojom blogu :) potešila si ma, že sa ti páčia moje fotografie a písanie, naozaj si mi spravila krajší večer (nuž, doteraz som akurát tak sedela nad biologiou a potom lepila zošit, takže sa niet čo diviť :D )
ďakujem! :)

3 Connor Heath Connor Heath | Web | 27. února 2016 v 21:03 | Reagovat

Miluju se s lidmi bavit o jejich hudebním vkusu. Já osobně holduju naplno všem druhům indie, takže nepohrdnu něčím tvrdším (Sleeping with Sirens) a na druhou stranu ani folkem (The Villagers). Staří rockoví interpreti jsou mi taktéž velice blízcí (David Bowie, The Beatles, The Smiths, The Oasis). No a upřímně, ani netuším, kdo to Ektor je, takže k tomu ti nic moc neřeknu. A co se týče Michala Davida a tady těch ostatních zlatých českých vykopávek - nevadí mi. Když něco podobného začne hrát na plese nebo na party, nikdo z mých přátel neváhá a letíme rovnou na parket. Prostě to k tomu tak nějak patří. Zdárný příklad můžou být naše závěrečné taneční. Nejhezčí vzpomínku na ně mám díky kapele, kterou z duše nenávidím (ehm, Kryštof), protože právě jejich byla uplně poslední písnička večera a právě na ně jsme se všichni chytli za ruce a pohupovali se v tom chytlavém rytmu.

4 Dena Destra Dena Destra | E-mail | Web | 23. května 2016 v 18:05 | Reagovat

Dočítané, prosím si jahodové :-D.
Ale vážne, však súhlasím. Náhodou je fájn, ak je toľko spevákov, rapperov a muzikantov, aj keď sú niektorí možno nie tak dobrí, ako iní, ale baví ich to a rozhodne by sme nemali ich fanúšikov urážať. To je, ako keby sa človek vysmieval niekomu za to, čo mu chutí jesť, každý má iný vkus, a pokiaľ text nie je nejaký rasistický alebo inak nevhodný až nelegálny, tak prečo nepočúvať hocičo? A hlavne, nenútiť ostatných, aby to počúvali tiež, každý by mal mať pri tom slobodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama