Smrt je mým řemeslem

30. března 2016 v 22:08 | Scar. |  Knihy
Ha! První článek v jiné rubrice než ta stěžovací rubrika plná keců a hoven. Upřímně, nedoufám, že tady tomu bude jinak, ale aspoň se budeme držet nějaké reality, nějakého dna. Moje první taková recenzička bude na mojí opravdu milovanou knihu "Smrt je mým řemeslem" od Roberta Merleho. Jedná se o knihu, která je vlastně zpovědí Rudolfa Langa (tedy ve skutečnosti Rudolfa Hoesse). Pojednává o jeho životě a jeho činnosti jako velitel nacistického koncentračního tábora Auschwitz. Takže, tak.

Začala bych asi tím, že kniha začíná vyprávěním o dětsví právě Rudolfa Langa. Vyrůstal v typické německé rodině. V této knize je vše krásně popsáno a myslím, že každý by si dle slov autora dokázal takovou německou rodinu představit, Abych byla upřímná, několikrát mi proběhl mráz po zádech, když jsem četla jak mluvil jeho otec. Být na místě malého Rudolfa, rozbrečím se a uteču. Bohužel (bohudík, nevím co se sem víc hodí, pokud vůbec něco), on tohle nedokázal. Stál a poslouchal.
Dále se přesouváme k jeho věku od 14 do 17 let, kdy se snaží mladý Rudolf dostat na frontu, jelikož chtěl bojovat za svůj národ. Několikrát se o to pokusil, marně. Nakonec se mu naskytne jedna příležitost, díky které se uplatní v jeho vysněné práci. Boj. Svou povahou a oddaností německému národu se dostává na pozice, o kterých se lidem v této době mohlo jen zdát, pokud právě nebyli stejně založení jako Rudolf. Pomalu, ale jistě se blížil velice vysokým místům a velice vysoko postaveným osobnostím. Další příležitost jakoby mu spadla do klína s příležitostí další. Vše se na sebe balí. (Ráda bych vám to tu celé odvyprávěla, ale vzhledem k tomu, že bych prozradila vše z té knihy, nemělo by cenu psát tyto recenze). Nakonec skončí jako velitel nacistického koncentračního tábora, kdy se svou nemilosrdnou povahou plní úkoly poslány od samotného Himmlera. Židy a jiné osoby poslány na pospas smrti nazývali jako "jednotky". Už jen při pomyšlení na to, že vás někdo osloví (možná ani neosloví, jen prostě díky zažitému zvyku) jako "jednotku", asi by vám nebylo dobře. Rudolf Hoess měl za úkol zabíjet víc a více jednotek, s tím se ale naskytovaly problémy jako zbavování mrtvol a zápach. Paradox byl, že kousek za tímto táborem bydlela jeho žena společně s jeho dětma. Vlastně, oni nic nevěděli, až ke konci vše zjistili.
Konec knihy je jako vždy u tohoto autora naprosto úžasně popsaný a mě vždy vyrve srdce. Konec knihy se týká odsouzení Rudolfa Hoesse za jeho zrůdné činnosti a rozkazy. Jeho chování, které předvedl u soudu, se dá popsat jen slovama jako "bezcitnost, sarkasmus a cynismus". Mohu vám pro přiblížení opsat část soudního procesu:
"Jste stále přesvědčen, že bylo nutné vyhladit židy?"
"Ne, už o tom nejsem tak přesvědčen."
"Proč?"
"Protože Himmler spáchal sebevraždu. To dokazuje, že nebyl skutečný vůdce. A jestliže nebyl skutečný vůdce, mohl mi docela dobře lhát, když semnou mluvil o vyhlazení židů jako o nezbytnost."
"To tedy znamená, že kdyby se to mělo dělat znovu, už byste to nedělal?"
Řekl jsem rychle: "Dělal bych to, kdybych k tomu dostal rozkaz."

Myslím, že nemusím nic dodávat. Vybrala jsem snad to nejzajímavější, jelikož to pro mne bylo opravdu těžké, jelikož kdybych mohla, opíšu to celé. Doufám, že jsem vás aspoň trošku navnadila na tuto knihu, i přestože si nemyslím, že je tady nějak moc příznivců této doby a tohoto témata. Prostě doufám, že to aspoň někdo zná a nebo, že se přemůže a díky tomuhle si to přečte. To by mě zahřálo u mého studeného srdíčka.

Scar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kory Kory | Web | 6. června 2016 v 22:08 | Reagovat

Je to dobrá kniha. Pro mě úplně novej pohled.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama