Jsem na roztrhání

9. června 2016 v 21:11 | Scar. |  Zápisník

Momentálně ve mě vře několik pocitů - štěstí, radost, nenávist, nasranost a zoufalství. Z čeho taková směsice pocitů? Jo, to se dá jednoduše popsat. Ve škole mi udělala spolužačka úžasné překvapení, když mi do lavice dala jeden dáreček, který mi měla dát až odpoledne. Tedy, ani mi ho neměla dát jako dát, ale měla jsem si ho vyzvednout. Sáhnu do lavice a voilá, dáreček je tam. Při hodině mi trochu ukápla slza, celá jsem zrudla a spolusedící se mi smála. Pak jsem viděla jen ten pohled mé spolužačky, která mi ho tam dala a já věděla, že je ráda, že mám radost. Jo, to by byl hezký začátek dne, opravdu krásný.
No, ale Bůh si usmyslel, že mě trochu potrápí, a tak dorazím domů a už vidím na mobilu sms od šéfové, že semnou počítá už zítra do práce, přitom mi od provozní bylo včera do telefonu řečeno, že jdu jen sobotu a neděli a najednou hovno spadlo z nebe a jdu i zítra. Šéfová asi neví, že jsem školou povinná a dojíždím do města, kde pracuji, takže nezvednu svojí prdel jen tak ze školy a nepojedu někam nazdar králíkům. Nejsem kráva, že ano. Málem mi v tu chvíli vyskočilo srdce, takže jsem začala hlasitě vydechovat ten odporný vzduch a zase jsem se ho nadechovala. Chvíli mi přišlo, že vlastně ani nedýchám. Přišel táta, že co vyvádím, tak jsem mu celou situaci objasnila, on se jen pousmál a řekl: "Nenech si srát na hlavu, prostě řekni, že zejtra jim na to sereš." Ok, šéfové jsem to napsala, jen v jiném znění
("Dobrý den šéfová, zítra vám na to seru:) Děkuji." - to by asi neprošlo). Už od tohohle "incidentu" uběhla půl hodina, ale krev ve mě stále pulzuje, pulzuje mi i mozek a ruce mi cukaj, že sotva píšu tyhle věty. Je mi z té šefový trochu blivno, ale jen trochu.
cool, building, and gif image

Už je opět po deváté hodině a já bych měla jít spát, nebo zítra opět nevstanu a umřu. Měla jsem se učit romantismus, jelikož zítra naše oblíbená paní profesorka zkouší. A samozřejmě, co já, co jááá, hovno, neučila jsem se (hlavně, že mám tu učebnici vedle sebe - otevřenou - a koukám na ní). Ono už se k tomu asi ani nedokopu, jelikož jsem fakt dost namíchlá. Že já vůbec do té práce jim chodím pomáhat, když mi to jen pije krev (neděláš to pro sebe, ale pro ostatní, jojo).
Asi určitě jste si všimli, že jsem začala psát takový příběh. Takový krátký chaotický příběh. Ten příběh vymyšlený není, to, co jsem popisovala, popisuji nebo budu popisovat, tak v tomto příběhu je prostě pravdivé a stalo se to mě. Někdy možná k neuvěření, ale stále se držím faktu: "Někdo je na tom ještě hůře", což opravdu je.
Dnes jsem jenom tak informovala, trošičku si postěžovala a i poradovala nad novou věcičkou od spolužačky, takže taková všehochuť. Snad se vyvede víkend vám lépe, než-li mě mezi ožralýma úchylama slintajícíma nad mým dětským ksichtem.

Lovu zdar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keeble Keeble | Web | 9. června 2016 v 21:33 | Reagovat

Směsice pocitů je taková otravná mozaika. Z papíru se zatoulala do hlavy

2 stuprum stuprum | Web | 9. června 2016 v 21:39 | Reagovat

Ale ode mě by sis na xicht nechala slintat, ne? :)

3 Scar. Scar. | Web | 9. června 2016 v 21:46 | Reagovat

[2]: Musím tě zklamat, ale ne

4 cedor cedor | Web | 11. června 2016 v 11:35 | Reagovat

No já jelikož tento rok oslavím šetnáscté narozeniny tak bych taky měl někde hledat nějakou brigádu. Jenže z toho co slyším od sestry tam taky moc nechci, protože sestra má práci, kde sice dobrý koletiv má, ale její šéfka je jak nemocná (obrazně řečeno) jednou na sestře nechala celou akci, ať uvaří, otevře a celé to naplánuje a ona toto nikdy nedělala a vlastně v práci byla od 13:00 do 00:00 a když byla úplně vyřízená, ale zvládla to na jedničku a pak kdyý přišla šéfka tak jí *s prominutím* zjebala, že nenaplnila dvě kořenky a začala jí nadávat, že na to tam sere atd... když nám to po cestě domů volala tak plakala.. Takže si hledá něco jiného a pak končí v této brigádě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama