Moje úspěchy a držkopády

16. června 2016 v 21:38 | Scar. |  Zápisník
Nevím, proč bych to sem měla cpát, ale je to můj blog, takže to sem nacpu. Chci se s tebou podělit o moje úspěchy a neúspěchy v poslední době. Sama si to potřebuju nějak shrnout dohromady, a tak to udělám formou psaní a zveřejnění na tu mojí pakárnu.
Už už jsem si řikala, že jsem se přenesla přes rodinné problémy, které mě doprovází už od mého narození, ale ono nějak ne. Vrátilo se mi to teď. Poslední rok se v tom utápím a babrám jak moucha v hovně, což dobré a voňavé opravdu není. Nepřispívá to mé psychické stránce, ale ani ne fyzické. Ráda bych přibrala, ale namísto toho hubnu, i přestože žeru jak prase, že Johy? Když pomineme můj opravdu úžasný vzhled, tak jsou tu další věci.


black, murderer, and Psycho image





Škola Ústav
Jo, ráda bych vám řekla, jak jsem pilná studentka, co má samé jedničky a leze do prdele všem profesorům. Bohužel tomu takto není, i přestože bych byla možná radši. Nemohu říct, že ve škole nějak propadám, to opravdu ne, jelikož mě jakmile začne hořet u prdele, tak se to snažím hnedka uhasit (zatím mi hořelo jen jednou, takže zaplaťpánbůh). Ale nějak mám pocit, že už mě to nenaplňuje tak jak by mělo. Ne, že by mě prvák nějak moc naplňoval, to opravdu ne, ale aspoň jsem se stále držela té myšlenky, že to zkurvené právo budu potřebovat tam, kde chci pracovat. Jo, taková myšlenka vzala nohy na ramena a je v nedohlednu. Potřebuju si zase nějak uvědomit, že nechci skončit někde v kanclu, že chci prostě tu akci, po které toužím už od své osmé třídy. Prostě já se k těm fízlům nebo armádě dostanu i přes mrtvoly, jasný?

Přátelé
S mojí nejlepší kamarádkou se bavím doteď, doteď mě dokáže i v největší depce rozsekat na zem svýma debilníma kecama. To doufám nezmizí, jelikož to je opravdu nějak skoro jediné čeho se držím. Jsem ráda, že za druhák jsem se "spřátelila" více s mýma spolužačkama, se kterýma jsem se v prváku skoro nedala do řeči. Ono jakmile člověk zjistí, že v té třídě není jedinej bezdomovec, tak se mu hned lépe do té školy chodí. To je další takový element, za který jsem opravdu ráda. Jinak co se týká kamarádů mimo školu, hah. Mám je, mám jich dost, ale že bych stála o to je vídat, to ani ne. Možná jen pár, ale jinak ty ksichty nějak vídat nechci. Nevím čím to je, ale nějak jsem prostě evidentně uplně bezcitná nebo co, ale já si s nima momentálně povídat nechci. Pardon, děvčata a chlapci.

Hudba, filmy, knihy
Trochu debilní "část", ale i to sem patří. Bohužel, já milovník knih, musím říct, že tenhle školní rok stál za hovno s knihama. Přečetla jsem asi 8 knih? a to jen jednu z povinné četby. 8 knih je kurva, ale kurva málo! Z čeho mám jako čerpat svou slovní zásobu, vždyť už umírám, vyčerpávám se! Teď o prázdninách to napumpuju a budete koukat co tady budu psát za slohy (nepřeháněj, Scar).
Co se týče hudby, to jsem zde už zmiňovala. Vrátila jsem se opět k mé lásce k Asii a začala opět poslouchat j-rock a k-pop. Chybělo mi to, chyběli mi ty šikmooké roztomilé ksichtíky a hlavně mi chyběli ta japonská úchylná a krvelačná anime. Jo, jsem ráda.
A filmy? Dá se říct, že jsem neobjevila nic nového, viděla jsem dost filmů, ale nic mě nezaujalo. Všechny oblíbené filmy mi zůstaly při starém a seriály taky. Jo, možná jsem začala koukat na Ohnivý kuře (nesměj se, není to vtipný, jelikož jsem zamilovaná do Buráka, a to není vtipný ani trochu!). Toť vše. (Kdokoliv mi můžete doporučit knihu - miluju detektivky a historické - potom filmy - to samé, ale zkouknu jakýkoliv žánr - a klidně i anime, jelikož toho není nikdy dost, danke. )

Přítel, vztahy FUJ
Bez komentáře. Nic se nestalo, teda stalo, a to hodně! Ale že bych si to chtěla připomínat? Ne, jelikož já opravdu mám nějaký syndrom bezvztahového stvoření, jelikož já si prostě nedokážu ani za hovno představit, že někomu jen tak řeknu "mám tě ráda". Už jen když na to myslím, tak mám mráz na zádech a zvedá se mi kufr. Nebo, že bych se měla furt s někým mazlit a hladit ho a dávat mu kus sebe? Na to jsem moc sobecká. Jak říkám, mě vyhovuje prostě kamarádství se vším všudy, nevážu se, cítím se volná, můžu si dělat co chci a nemusím si před tím člověkem hrát na dámičku, jelikož bychom spolu jen spali a jinak se k sobě chovali jak sourozenci, úchylné, ale podle mě krásné. Ono se uvidí v budoucnu, ale tenhle rok opravdu trpím takovýma náladama, že chvíli bych strašně chtěla dělat tu zkuvenou slečinku, ale víc je těch nálad, kdy bych lusknutím prstu mohla mít tři chlapce, ale já se rozbrečím a řeknu prostě každýmu, že ne, že prostě ne. Proč? Nevím, zatím jsem se necítíla tak, abych řekla s klidem v duši "ano".
Nejvíce mě ale sere ten fakt, že už mi asi pátej člověk řekl něco ve smyslu, že "Kdyby si někoho měla, máš se líp, ten kluk by tě vytáhl z těch tvých depek a byla by si v pohodě.". Já ale o to nestojím, já jsem takhle svým způsobem šťastná, tak nač mít nějakého ptáka doma, možná tak fakt jen na ten sex. Ale já to nepotřebuju. Fakt, že ne. Asi jsem divná frigida, ale to už mě žíly netrhá. Mě fakticky ne. Opravdu, nekecám, za tenhle rok jsem mohla mít hodně vztahů a já i toho nejhezčího kluka odpálkovala? A teď koukám jak se drží s nějakou děvkou, chodí jí k nám před školu a ani mě ten čůrák nepozdraví. Ok, tak se vyhul k smrti, ty hajzle nevděčnej. Budu navždy sama, a jak jsem již psala v jiném článku, sama, ale šťastná.

Rodina
Tady to vázne jak svině. Začala jsem se bavit s matkou, pak zase přestala, pak zase začala a teď je to zase na bodě mrazu. Začala mi opět nadávat do mrdky nevychovaný (paradox je, že ona mě nevychovávala), že prej mě zažaluje (asi za co tyvole, že jsem stejná píča jako ona? to by zavřeli jí za nepovedený dítě a já bych si užívala péči v blázinci), a že prej mi naspořila peníze, a jestli mi nestačí, tak ať jdu na sociálku. Ok, peníze nespořila ona, ale moje babička, takže mami, běž se vysrat.
Jinak jsem upevnila vztah s mojí sestrou. Díky ségra, že tu jsi. Jediná normální z rodiny.
Pak otec, furt stejný, chlastá, ale už ne moc. Má přítelkyni, takže je trochu klídek.


Co bych jiného měla psát, ani nevím. Napsala jsem snad vše, co mi leželo na mozku, ale stejně to nebylo vše,i když píšu, že to je vše. Až zveřejním ten článek, tak mě napadne spoustu dalších věcí. Nevadí, na to si udělám zase jiný článek.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. června 2016 v 4:12 | Reagovat

Jsi ta nejchytřejší a nejhezčí holka, jakou jsem kdy poznal a rád bych byl tvým sourozencem.

2 Keeble Keeble | Web | 17. června 2016 v 23:01 | Reagovat

Ráda bych ti nějakou knížku nebo film doporučila, ale sama teď řeším ten samý problém, že nevím co číst a na co koukat :D vždycky něco načnu a pak mě to přestane bavit. Jinak hezký design :)

3 g0-1nsan3 g0-1nsan3 | E-mail | Web | 24. června 2016 v 11:37 | Reagovat

Zajímavej článek :).. nějak nevím co ti doporučit, i když máš skoro stejný problémy jako já. Asi se jen na všechno vyser a buď sama sebou. A hlavně nedělej nic co sama nechceš. :)

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. července 2016 v 13:09 | Reagovat

Tož život se tak nějak píše sám. S tou armádou nebo policií ti držím palce, jen je to nevděčná práce co se mnohdy tře o politiku, takže větší marast než doposud zažíváš. Plus, že si to nesmíš zvorat a mít čistý trestní rejstřík...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama