Starej dědek umře, malá holka bude žít

7. srpna 2016 v 0:53 | Scar. |  Zápisník
Někdy si říkám, že jsem se přes všechno přenesla. Tyhle slova jsou už poněkud zbytečná, jelikož vím, že to dávno pravda není. Přenesla jsem se akorát tak přes hovno, moje hlava je čím dál tím plnější, ale moje srdce prázdnější. Smutný život začínajícího psychopata.


V práci mi nějak vše vychází, zatím, jen mě dokáže vytočit už fakt maličkost. Nevím co se semnou děje, ale poslední tři dny se mi klepou ruce jak při absťáku. Mohla bych mít absťák, ale nevím z čeho. Nefetuju, sice kouřím, ale to nijak moc a cigára u sebe mám furt, a jinak nic. Tak nevím z čeho to mám, ale vím jistě, že něco není v pořádku. Spíš se začínám bát každého dne, kdy se probudím, prožiju si celej den a večer to začne. Hysterák jak prase, slzy, krev, pot. Mám to sevším všudy, jak říkám, já mít u sebe zbraň, nikdo nezůstane živý, ani já ne. A ani ten dement, kterej čte moje články a už rok zamnou leze. Vím, že to čteš, a vím, že pokud mi ještě budeš psát a ptát se mě, zda budeme kamarádi, tak mi rupnou nervy a ty neskončíš dobře. Tohle není vyhrožování, jen varování, jelikož on je taky jeden z elementů proč se mi ty zkurvený ruce klepou. Já toho člověka jen vidím a chce se mi umřít. Je mi z toho nějak na blití, ale on ví, že si za to může sám a pokud mě bude za tohle ještě víc nenávidět, je to dobře. Pokud ho to ke mě zase o to víc přitáhne, tak se fakt už zabiju. Vždyť já už se dopíči bojím chodit sama domů po tmě z práce, aby na mě někdo nevykoukl a něco mi neudělal jen protože "jsem svině a zlomila jsem mu srdce svým úsměvem". Promiňte, dámy a pánové, ale na tohle já zvědavá nejsem. Díky své kolegyni jsem se držela a neupustila ani slzu ani jsem nezačala na toho člověka řvát, jelikož jsem od toho neměla kurva daleko. Uprchlíku.

Víte nad čím nějak teď přemýšlím? Nevíte, no, to je jasný, do hlavy mi nevidíte (kurva, teď mám škytku - na škytku pomáhá studené mléko!). Nad tím zda každý z nás má nějaký ten osud. Říká se, že ti vše karma vrátí, ať už to dobré nebo špatné, ale když máme v osudu napsáno, že budu zmrd, tak budu zmrd a nemusím tak mít napsáno, že se mi to bude vracet. Tak co je pravda, karma nebo osud a nebo to do sebe tak pěkně zapadá, že vlastně není ani jedno, jen my lidi si vymýšlíme takové prkotiny. A nebo opravdu může někdo vyměnit svůj život za nečí jiný? Vždyť, to je píčovina, nemůžeme obchodovat s něčím co nemáme ve vlastních rukách (pokud bychom teda vzali vpotaz to, že máme nad sebou nějaký ten papír, kde je sepsán náš osud). Pokud bychom život měli ve vlastních rukou, tak by nás nemohlo srazit auto, někdo by nás nemohl utopit nebo bychom se nemohli udusit oříškem. Nebo je blbost, abychom hráli karty s kostlivcem o to, zda naše babička žít bude nebo ne (nejsme v Simíkách, kde to jde jen někdy:(). Jak tohle tedy člověk vůbec napadlo, když to není možné. Chceme mít takovou schopnost zachraňovat mrtvé a prodlužvat životy umírajícím? Na jednu stranu by se to hodilo, jelikož svůj život máme ve svých rukou jen částečně, ale osud někoho jiného také, takže si můžeme hrát, zkoušet a zjišťovat. Samozřejmě, že nikoho nenabádám ke špatnostem (možná, trochu), ale snažit se někomu zlepšit ten jeho život taky není na škodu, pokud by tedy byla ta karma, určitě by se nám to vrátilo. Já nevím, ale na karmu asi nějak nevěřím. Věřila jsem, nebo asi věřím, nevím, ale podle mě je vše tak trochu náhoda a v osudu máme jen určité a důležité body, kterých se v životě dotkneme. Cestu, kterou se tam dostaneme, si vybíráme sami. Takhle to beru já, cesta není určená, je jen na nás který žlábek si vybereme, ale dorazíme na to stejné místo, jako bychom dorazili žlábkem druhým. Pokud chceš chodit ve sračkách, choď si, pokud ale chceš být mafoš, leť si tryskáčem nad hlavama ostatních, ale věř mi, skončí tak i tak na stejném místě. Pokud mi nevěříš, nevěř, tvoje věc, já jsem jen poslíček, jako vy všichni.

Scar.
Btw. Nevím co jsem to měla za pvahový spád, ale potřebovalo to nějak ven. Možná to nemá hlavu ani patu, ale komu to vadí. Snad jen nějakýmu buzerantovi.

•Líbí se jim moje stavy, ať vypadnou z mojí hlavy hned.•

•Až mě stvůry dostanou, tak napište mý mámě,•
•že se psychiatr plete, že stvůrám pšenka kvete.•
•Ať si moje tělo tleje pro mě za mě v jámě,•
•hlavně, že se zbavím těchhle monster z mojí hlavy.•
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Susane S. Susane S. | Web | 7. srpna 2016 v 1:40 | Reagovat

To s tou karmou taky nechápu, podle mě mi můj osud jasně dává najevo, že jsem zmrd a, že každýmu jenom škodim, ale já za to nemůžu, to osud, ale karma mi to někdy docela hnusně vrátí, to je nespravedlivý!

2 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 9:58 | Reagovat

Stará "dobrá" karma. Taky nevím, jestli v ní věřím. Protože u mě je to tak, že se mi všechny vždycky vrátilo, krom těch dobrých věcí, ty furt obsazují ostatní. Ale co si tak vzpomínám, tak jedna holka od nás ze základky dělala naprosto všem peklo, jako opravdové peklo. Ale vrátilo se to mně, ne jí. Ta má život jako pohádku. Takže vysvětlení?

No, mě taky vytáčí všechno. Ale já nevím proč. A rozhodně mě to zajímá a hlavu i patu to má. Jsem moc ráda, že jsi něco napsala, měj se krásně <3

3 Xira Xira | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 16:27 | Reagovat

Ahoj, tak jsem se ti pokoušela odeslat email, ale vrátil se okamžitě zpátky jako nedoručitelný. Tak jestli máš zájem, na FB mě najdeš pod jménem Xira DeSade. :)

4 Kolegyně Kolegyně | 7. srpna 2016 v 19:12 | Reagovat

Jak výstižné (Y) :))

5 Sheilene Sheilene | Web | 12. srpna 2016 v 14:19 | Reagovat

Karma, karma, karma.. já to znám ještě takhle.. "Každý dobrý skutek, bude po zásluze potrestán." a mě se to nejednou potvrdilo.

6 Xira, Miss_Cyanide Xira, Miss_Cyanide | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 17:58 | Reagovat

Píchají mi do žil smutek
a já nemám kam bych utek.

Přicházejí když se stmívá.
Odevšad se na mě dívaj.
Ostrý jako ostří meče,
nikdo nikam neuteče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama