Vždy do extrémů

28. března 2017 v 19:47 | Scar. |  Zápisník
Aha, tak už nebudu trapná a nebudu se tu za nic omlouvat (ano, jsem kráva, která něco slíbí a nedokáže to splnit.). No, proč jsem se zase rozhodla se zde objevit? Já ani nevím, možná mě trochu dostala smrt Věry Špinarové, tak se asi potřebuji vypsat z jakéhosi smutku. Bůhví. Je docela ironie života, že jsem v minulém článku psala o tom, jak jsem si někoho našla. Ups, to je zase pryč. Je mi sice smutno, to by bylo asi každému, ale na jednu stranu se mi neskutečně ulevilo. Nebyl to zlý kluk, ale bohužel je to mladý pazhnátek, který ještě neví co chce a nějak si nedokáže vážit toho co má.
Abych na něj zase neházela špínu, jemu zase vadilo, že mluvím sprostě. Nojo, když jsem prase, tak se vším všudy, ne?
Nechci zde rozebírat svůj srdcervoucí rozchod, stejně to brzo zmizí (doufám, jelikož tenhle kluk už se mi objevil v životě podruhé a přísahám samotnému Bohu, že jestli se objeví ještě jednou, tak pod ten vlak opravdu skočím). Nebudu zde ani rozebírat to, že běhám po soudech, za psychologem (jelikož prý jsem citově narušená), trápím se kvůli blbostem. Svým způsobem jsem šťastné mladé děvče, které všechno padá pod nohama. Chlastá jak prase, aby nemyslela na to, kde žije, s kým to žije, v jaké situaci je, že nemá peníze, že jí škola už přestala bavit, že teď bude bez sexu (ok, to asi není podstatné uplně).. a mnoho dalšího. Jsem šťastná. Samozřejmě, že jsem.

No, konec bulení do klávesnice!
Tohle ne. Měla bych se samozřejmě učit veřejnou správu a češtinu. Co já dělám? Píšu článek na moje zapomenuté stránky.
Ležím v posteli, unavená, psychicky v prdeli, s kávou v ruce, s cigárem v druhé a snažím se ze sebe vymáčknout něco, co by mým čtenářům něco řeklo. Ehm, asi to nepůjde, i kdybych sebevíc chtěla.

black and white, cartoon, and old image
/kéž by byl ten život takhle lehký. nene, to ne. to by pak byla nuda./

Jo jinak mimochodem, dnes mě rozsekala totálně jedna moje profesorka. Máme na češtinu učitelku, která opravdu žije ve svém světě, nadává nám, že neumíme přemýšlet a okamžitě odpovídat, ale sama nad jednou otázkou přemýšlí třeba minutu (dnes jsem to měřila podle hodin!). Máme jí jediní na češtinu, ostatní třídy ji mají na dějepis, ale ne 3.B jí musí mít na český jazyk. Ale upřímně, tohle je mi absolutně jedno, jelikož při jejich hodinách si přijdu kolikrát víc přemýšlivá než ona. Jednou mi řekla, že moje slohová práce je povrchní, že prý tohle u maturity radši ať nepíšu, že si o mě bude někdo myslet, že jsem nacista. Ups, tak ať si myslí, vždyť nebude vědět, kdo jsem, tak mu může bejt u prdele, zda nácek jsem nebo ne. Jako ale v té slohovce nebyla absolutně nic povrchního ani se tam nevyskytoval žádný znak nacismu. Jediné co, že jsem psala na téma "Charakteristika člověka vůdčího typu" a paní profesorka si to hned předělala na to, že já píšu o Hitlerovi. Tak doprdele, dala nám tohle téma, tak ať si nevymýšlí nějaký píčoviny a nedělá divadlo okolo. Tohle já nenávidím, nějaký její osobní pocit, já chci objektivní názor a nazdar. Ale to se netýká toho dneška, na to jsem si jen tak vzpomněla.
Dnes tahle naše úžasná paní profesorka (jako já jí mám ráda, hodně jsem si s ní kolikrát pokecala, je vtipná, ale pak má dny, kdy bych jí dala dělo) dnes byla nějak asi nafetovaná nebo zkouřená. Slíbila nám test, ten se neuskutečnil, což je už u ní asi taky normální. Zkoušeli jsme nějaký didakťáky v jedné učebnici, a když jsme to opravovali, myslela jsem, že mi dočista jebne. Sedím uplně vzadu, takže jsem tam lapala po dechu, když si ta ženská tu otázku četla 4x, aby jí pochopila, než dokázala odpovědět a říct nám, která z těch možností je správná. Nakonec nám třeba řekla, že správná možnost je možnost C, ale pak.. ejhle, co se to nestalo? Ono to je D. Ale nebyla by to hodina s naší profesorkou, kdyby to nakonec opravdu nebylo C! Takhle se to opakuje neustále, ale dnes mě to mimořádně sralo. Možná, že jsem podrážděná a nasraná, ale dneska mi dalo těch 45 minut fakt zabrat.

No, není na tom nic vtipného, ale chtěla jsem vám to sdělit. Nevím proč, prostě to tu máte, tak si nestěžujte a milujte mě.

Já totiž miluju vás, víc než cokoliv jiného, víc než jakéhokoliv kluka, víc než jakékoliv kafe, víc něž jakýkoliv film od Tarantina, víc než samu sebe. ne, to ne :D to bych zase přeháněla, sebe miluju víc.
Pa.

ps. teď opravdu slibuji, že články budou víc. sice se snažím teď nějak najít zase práci, snažím se najít si energii na nějakej ten trénink, snažím se najít si čas na kreslení a psaní té povídky, ale už nemám kluka, takže už nebudu trávit čas ve stresu, nebo na posteli s roztaženýma nohama v rozkoši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ | Web | 30. března 2017 v 11:27 | Reagovat

pěkně napsáno
Spřátelíš?

2 stuprum stuprum | Web | 1. dubna 2017 v 4:44 | Reagovat

Máš jizvu ve stydké oblasti!

3 Siginitou Siginitou | Web | 1. dubna 2017 v 12:13 | Reagovat

Moc krásně si to napsala.
Jo některé ty věci znám... co se nadělá :D
A já si rozhodně stěžovat nebudu na tebe, píšeš skvěle a jsi dobrá blogerka :)
Hele,hele tak sebe miluješ víc jo? No teda že se nestydíš. :D :D :D

4 violetnikol violetnikol | Web | 1. dubna 2017 v 17:52 | Reagovat

Rozchod je prostě jedna z věcí, který nejsou příjemný, ale posunujou Tě dál (vím o čem mluvím).
Jinak pěkný blog, v klidných barvách.

5 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 7. dubna 2017 v 9:50 | Reagovat

Ak budes pisat viac tak budem aj ja =D
A bude fajn, zivot boli ale o tom to je :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama